Prezidentské volby v ČR - fér či nefér?

V lednu 2018 se v ČR uskuteční druhé klání přímé prezidentské volby. Myslím si, že průběh prvních voleb a zejména pak druhého kola mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem ukázal, že společnost volba prezidenta hodně zajímá.

V lednu 2018 se v ČR uskuteční druhé klání přímé prezidentské volby.

Myslím si, že průběh prvních voleb a zejména pak druhého kola mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem ukázal, že společnost hodně zajímá, kdo bude hlavou státu. A z mediální kampaně, kterou pro některé kandidáty skrytě, a samozřejmě bez řádného započítání do nákladů jejich kampaně, vedou mainstreamová a veřejnoprávní média, lze usuzovat, že jde o něco více než jen o obřadní funkci. Domnívám se tedy, že by si volba takového významu zasloužila určitou důstojnost a nastavení férových podmínek.

Kritéria, která musí splnit zájemci o post hlavy státu, jsou zdánlivě korektní. Dotyčný musí (de facto na ulici) posbírat minimálně 50 000 podpisů běžných občanů a doufat, že mu jich Ministerstvo vnitra ČR při kontrole nevyřadí tolik, že jich bude na konec méně, než je požadovaný limit. Anebo kandidáta podpoří 10 senátorů. Jeden hlas senátora je v tomto případě roven 5000 hlasů běžného občana. Ano, lze namítat, že senátor zastupuje cca 125 000 obyvatel (tj. 10 mil. obyvatel děleno 81 senátory). Zkuste však na ulici odchytit desítky tisíc lidí, kteří vám poskytnou číslo občanky a vlastní podpis. Zkuste to.

Férové by podle mne bylo, aby byla na pobočkách státního podniku Česká pošta zřízena petiční místa pro všechny kandidáty. A současně aby Česká televize jako veřejnoprávní subjekt opakovaně vyzývala v hlavním vysílacím čase občany k tomu, aby na Českou poštu zamířili. Současně by bylo podle mého názoru férové, aby bylo zdůrazněno, že občan může své podpisy připojit k libovolnému počtu kandidátů. Tedy ne jen jednomu kandidátovi. A že podpis na petici není hlasem, ale jen jeho potenciálním příslibem.

Domnívám se totiž, že za současných podmínek jsou mnozí favorizovaní kandidáti de facto kandidáty mainstreamových médií, jejichž zaměstnanci nemusí být adekvátním a nestranným vzorkem, který by odpovídal názorům většinové společnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že mnozí kvalitní (ať už potenciální či skuteční) kandidáti jsou současným systémem hendikepováni.