Už několikrát jsem si všiml, že existuje určitá souvislost mezi výsledky ve fotbalové lize a tím, jak se vyvíjí nálady a rozložení moci ve společnosti. Je to možná úsměvná paralela, ale události v posledním roce mi jen dávají za pravdu, že tam – byť nepřímá – souvislost existuje.
V 90. letech 1. fotbalové lize naprosto jednoznačně dominovala pražská Sparta, která získala hned 5 z prvních 6 titulů mistra ligy v samostatné české lize. Stejně pevně jako ji tehdy řídil Petr Mach, zastával podobně výsadní postavení Václav Klaus v české politice prostřednictvím ODS.
Po létech obrovské hegemonie Sparty, kdy nemělo cenu diskutovat o tom, který klub je (na hřišti i v zákulisí) nejsilnější, následovalo v letech 2001 – 2010 období, kdy se na špici ligy střídalo více klubů. Sparta (5 titulů), Slavia (2), Liberec (2), Ostrava (1). Ačkoliv polovinu titulů získala Sparta, jediná Slavia dokázala titul obhájit. V roce 2009.
Stejně tak se hledala vůdčí osobnost a strana (klub) v politice. Po odchodu Miloše Zemana z pozice předsedy vlády v roce 2002 se v následujících 10 letech vystřídalo na tomto postu 6 premiérů (Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek, Fischer, Nečas), přičemž žádný z nich nedokázal své vládní pozice zopakovat jako Sparta ve fotbale. A obhájit už vůbec ne.
Bylo jasné, že po létech „nestability“ se dříve či později vynoří klub i politická síla, která se začne prosazovat více než ostatní. Zatímco ve fotbalové lize si nové místo na slunci od roku 2010 našla FC Viktoria Plzeň (4 tituly za posledních 6 let, úspěšný trenér Vrba přešel k české reprezentaci, rostoucí vliv v zákulisí atd.), v politice se od roku 2011 stejně nečekaně začalo prosazovat nové politické hnutí ANO. To začalo i rychle sílit. Co na tom, že ještě nějaký čas si držela výsadní postavení ČSSD.
Ve stejné době, kdy ANO průběžně posilovalo (postupně volby do Poslanecké sněmovny 2013, komunální volby 2014 a volby krajské 2016), zastávali představitelé současně funkce hejtmanů ve většině krajů, pozice předsedy Poslanecké sněmovny (Jan Hamáček), předsedy Senátu (Milan Štěch), předsedy vlády (Bohuslav Sobotka) a svým způsobem i prezidenta (Miloš Zeman). Stejně jako si ČSSD myslela, že bude mít další titul ona, mýlily se i Sparta a Slavia.
A tak nastal rok R.
V létě šlo českým fotbalovým klubům o hodně. Vítěz ročníku 2017/2018 domácí HET ligy pravděpodobně postoupí přímo do hlavní fáze Ligy mistrů, čímž by si zajistil cca 300 milionů Kč do své klubové kasy, a proto všichni aspiranti na titul (Sparta, Slavia, Plzeň) investovali velké úsilí do letní přípravy. A zejména Sparta se Slavií i obrovské peníze. Tuším, že Sparta asi 300 milionů Kč, Slavia asi 150. Plzeň ještě méně. Důvod je jasný. První vyhraje stamiliony, druhý účast v předkole LM a třetí má smůlu. Dost pádný důvod k tomu udělat vše pro úspěch. Anebo pro neúspěch těch druhých.
Stejně jako ve fotbale se i před letošními volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR mnohde říkalo, že „teď nebo nikdy“. Na jednom místě šlo o většinu v Poslanecké sněmovně, na druhém místě o mistrovský titul. Bojovalo se všemi možnými prostředky a to až do konce (informace, dezinformace, peníze ... lithium, obvinění atd.).
Výsledek? Jak ve fotbalové lize, tak v Poslanecké sněmovně získal po dlouhém čase nadvládu opět subjekt, jehož síla by se dala za aktuálního rozložení sil nazvat dominantní. Volby vyhrálo ANO Andreje Babiše s 29 %, druhá ODS získala 11 %. A plzeňská Viktorka má po 15. kolech náskok 11 bodů na druhou Olomouc a 14 bodů na 3. místo, které je zcela bez nároku na LM.
Ale třeba se pletu a vše je třeba tak, jako v hokejové extralize, kde za posledních 10 let získalo titul 9 různých oddílů.
Pozn.: Prosím, pokud jsem v někom evokoval spojitost mezi FC Viktoria Plzeň a politickým hnutím ANO, tak se omlouvám. Šlo mi opravdu jen o to, abych popsal jisté paralely ve vývoji společnosti a fotbalového prostředí.